Běhání
O víkendu jsme zase byli s paničkou na chatě. Jeli jsme tam v sobotu dopoledne a jeli tam s námi ještě paničky mamka a brácha. Na chaloupce jsme se naobědvali a odpoledne začali páníčkové řešit to, že by se jeli všichni projet na kole, ale co udělají se mnou...Na chatě totiž nejsem zvyklá zůstávat sama, takže když mě tam jednou paničky rodiče nechali o samotě a kamsi odjeli, využila jsem situace, podrápala jsem nové dveře, vylezla na stůl, kde jsem objevila mističku s čokoládkami ve staniolu, tak jsem je pečlivě rozbalila, část z nich snědla a část rozmatlala po stole...no asi Vám nemusím popisovat, jakou jsem jim tím způsobila obrovskou radost;-)
Ale zpět k sobotnímu odpoledni...takže paničku napadl geniální nápad. Že by mě přece mohli vzít s sebou. Když pojedou jenom v lese, tak že by mě vzala na kšíry a vodítko a riskla to, že se holt vybourá, až spatřím někde srnku a vrhnu se za ní do lesa. Sice paničky mamka měla o mé schopnosti bežet vedle kola jisté pochybnosti, ale panička už byla rozhodnutá, za což jsem jí byla vděčná. Moc se mi totiž vyjížďka líbila. Ze začátku jsem utíkala tak rychle, že panička měla co dělat, aby mi na tom kole stačila. Ani v lese jsem nekoukala doleva, doprava, prostě jsem se jen hnala dopředu a fakt mě to bavilo. Tak dobře už jsem se dlouho neproběhla. Po pár kilometrech jsem pochopila, že je načase začít šetřit síly a trochu jsem zvolnila. Během cesty jsme absolvovali dvě zastávky, kdy jsem vždycky dostala napít a trochu jsem si odpočinula. Tímto způsobem jsem uběhla celkem 16 kilometrů a když jsem přiběhla domů, ani jsem nebyla nějak extrémně unavená. Navíc panička mě moc chválila, že jsem byla moc šikovná, běžela jsem fakt dobře, neshodila jsem paničku z kola ani jednou a i v zatáčkách jsem se celkem bez problémů orientovala. No musím říct, že se mi to fakt líbilo a doufám, že se zase někdy s paničkou půjdem proběhnout.
Bohužel z této super akce nemáme žádné fotky, ale až poběžíme přístě, určitě to zdokumentujeme.