Loňský rušný rok
Loni byl opravdu v mnoha ohledech hodně přelomový rok - začalo to, jak jste se všichnni tady měli možnost dočíst, novým přírůstkem do naší smečky - Doylem z útulku Jimlín. Následovaly zimní radovánky, protože krátce po Doylově příchodu k nám pořádně nasněžilo, takže jsme si mohli užívat bílé nadílky a moc nás to bavilo...
Pak přišlo jaro a my začali hodně často dojíždět na místo kousek od našeho tehdejšího domova - nám s Doylínem se tam moc líbilo, byl to starší dům s velikou zahradou, takže zatímco páníčci tam neustále něco kutali, my objevovali krásy zahrádky a taky jsme se jim do té práce chodili motat, aby to neměli tak jednoduché Zjistila jsem, že jsem se minula povoláním, měla jsem být stavebním dozorcem, to by mi určitě fakt šlo, akorát, že jsem u toho nakonec vždcky usnula, protože na tom domečku jsme bývali často i dlouho do noci. Páníčci říkali, že je to proto, že to tam musí zobyvatelnit a že pak se tam přestěhujeme a už tam budeme pořád, tak na to jsem se strašně moc těšila, protože jsem nikdy do té doby nebydlela v domě se zahradou.
Stěhování vyšlo na léto - přelom července a srpna - konkrétně tedy na nejteplejší víkend v celém roce, kdy teplota stoupala skoro ke 40°C - no moc jsem to páníčkům teda nezáviděla, ještě, že my jsme se mohli někde válet ve stínu, nebo jsme se chodili schovávat do sklepa, kde byl příjemný chládek, každopádně já, velkej teplomil, jsem s tím počasím zas až tak veliké problémy neměla Doyla to občas zmáhalo...
A tak nám začal nový život na venkově jak má být - v domečku se zahrádkou. Byla bych ještě spokojenější, kdyby páníčci měli víc času na prochajdy, ale zatím pořád říkají, že mají ještě na baráčku hodně práce, takže se na delší výlet se dostaneme jen občas, ale i tak je bydlení fajn, navíc občas jezdíme na návštěvy k rodičům paničky nebo páníčka a nebo jezdí oni často na návštěvy k nám, takže o zábavu není nouze.
No, zkusím psát častěji jak se mám a co dělám, ale to víte, nemám na vysedávání u počítače moc času