Pozor na zlé teriérky
26. 6. 2009
Minulý víkend jsem byla s paničkou, jejím přítelem a jejími rodiči na chatě. Byla to pohoda, počasí nám celkem přálo a tak jsme si to všichni užívali. V sobotu se panička s Mírou rozhodli, že se půjdem podívat do lesa na houby. Byla jsem nadšená, že se jde do lesa, pobíhala jsem kolem a čmuchala a čmuchala.
Hub jsme moc nenašli, za to se nám stala jedna nepříjemná věc. Šli jsme po lesní cestě, já šla těsně u paničky, když najednou k nám přiběhla hnědá fenka teriéra, o něco větší než já. Zastavila se kousek přede mnou, my s paničkou jsme se také zastavily a čekaly, co bude dál. Myslela jsem si, že se očucháme, případně se spolu budem kamarádit a pak si půjdem každá svou cestou tak, jak jsem normálně zvyklá. Jenže tahle fenka neměla asi na žádné hry náladu, chvilku stála proti mně a ani se nehla a pak vystartovala a zakousla se mi do krku. Já jsem zakvičela, ale nic mi to nebylo platné, ona se se mnou dál chtěla prát a rozhodně to nebylo žádné přátelské hraní. Panička začala ve strachu o mě křičet a vrhla se po té fence, nejdřív ji chytila jen za obojek proti klíšťatům, který se ale pod jejím tahem roztrhnul, ale napodruhé se paničce podařilo tu fenku chytit a odtrhnout ji ode mě. Já jsem využila příležitosti, poutekla kousek dál a chvilku jsem se vzpamatovávala ze šoku. Byla jsem opravdu vyděšená, protože něco takového se mi stalo poprvé v životě. Většinou, když potkám nějakého pejska tak bývá všechno v pohodě, z větších psů mám respekt, takže se jich vždycky trochu bojím, než pochopím, že mi nechtějí ublížit, ale tohle jsem opravdu zatím ještě nezažila. Panička se dost pohádala s majitelem oné fenky, který mezitím se značným zpožděním dorazil, hodně na něj křičela, ale nakonec jsme se rozešli každý po svém.
Naštěstí nakonec všechno dobře dopadlo a já to odnesla jen škrábancem a podlitinou na krku, ale určitě si příště dám na všechny pejsky o hodně větší pozor...
Hub jsme moc nenašli, za to se nám stala jedna nepříjemná věc. Šli jsme po lesní cestě, já šla těsně u paničky, když najednou k nám přiběhla hnědá fenka teriéra, o něco větší než já. Zastavila se kousek přede mnou, my s paničkou jsme se také zastavily a čekaly, co bude dál. Myslela jsem si, že se očucháme, případně se spolu budem kamarádit a pak si půjdem každá svou cestou tak, jak jsem normálně zvyklá. Jenže tahle fenka neměla asi na žádné hry náladu, chvilku stála proti mně a ani se nehla a pak vystartovala a zakousla se mi do krku. Já jsem zakvičela, ale nic mi to nebylo platné, ona se se mnou dál chtěla prát a rozhodně to nebylo žádné přátelské hraní. Panička začala ve strachu o mě křičet a vrhla se po té fence, nejdřív ji chytila jen za obojek proti klíšťatům, který se ale pod jejím tahem roztrhnul, ale napodruhé se paničce podařilo tu fenku chytit a odtrhnout ji ode mě. Já jsem využila příležitosti, poutekla kousek dál a chvilku jsem se vzpamatovávala ze šoku. Byla jsem opravdu vyděšená, protože něco takového se mi stalo poprvé v životě. Většinou, když potkám nějakého pejska tak bývá všechno v pohodě, z větších psů mám respekt, takže se jich vždycky trochu bojím, než pochopím, že mi nechtějí ublížit, ale tohle jsem opravdu zatím ještě nezažila. Panička se dost pohádala s majitelem oné fenky, který mezitím se značným zpožděním dorazil, hodně na něj křičela, ale nakonec jsme se rozešli každý po svém.
Naštěstí nakonec všechno dobře dopadlo a já to odnesla jen škrábancem a podlitinou na krku, ale určitě si příště dám na všechny pejsky o hodně větší pozor...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář