Psí výlet na Karlštejn
V sobotu 8.3.2008, když jsem se ráno probudila, jsem se hned běžela kouknout z okna, jestli nám s paničkou zaklínání počasí vyšlo, a k mé veliké radosti to vypadalo celkem nadějně a počasí naznačovalo, že nás během našeho výletu ani neskropí. Pak už jen zbývalo vytáhnou paničku z postele a popohánět jí, abychom brzy zvedli kotvy. To se mi podařilo a vyrazili jsme autíkem směr Beroun a Sv. Ján. Ještě jsme po cestě nabrali Balůa, který mě hned zas chtěl celou oslintat a jeho paničku Lenku. Balůovi jsem musela hned trochu pohrozit, aby si ke mě moc nedovoloval, přece jen je to ještě štěně nevycválaný a je o trochu větší a těžší než já, tak si nemůžu nechat všechno líbit. Poskládali jsme se do auta a vyrazili do Sv. Jána. Když jsme přijeli na místo, skupinka kamarádů už tam na nás čekala. Nemohla jsem se dočkat, až mě panička vypustí z auta, za prvé mi Baloušek malinko slintal na hlavu a za druhé jsem se rychle chtěla jít podívat, kdo všechno půjde tentokrát s námi. Pejsků bylo požehnaně, to jsme viděli už z auta, některé jsem znala už z minulého výletu a s těmi, se kterými jsem se neznala, jsem se rychle seznámila. Bylo nás celkem 21!!! Úžasný, ani bych si nemyslela, že se sejdeme v tak hojném počtu, ale je vidět, že všichni pejsci si to doma umí zařídit a mají hodné paníčky a paničky, kteří jim rádi umožní vyběhat se s kamarádama. Po cestě už jsem byla o dost odvážnější než minule a už jsem si paničku tolik moc nehlídala, jen občas jsem si došla pro piškot a jinak jsem se kamarádila s ostatními a sem tam zkoušela, jestli bych nemohla utéct a něco ulovit. Šli jsme do kopce a z kopce a zase do kopce a z kopce...mě to ani nevadilo, ale panička vypadala nějak ufuněně. Když jsme byli upřostřed nejnáročnějšího stoupání, panička už neměla dech na to, aby mě přivolala a toho jsem hbitě využila a na chvíli jsem se vydala na úprk za srnkou. Ale ani moje síly nejsou úplně nevyčerpatelné, takže jsem to po chvíli otočila a vrátila se k ostatním. Uvítala jsem, že zrovna v tu chvíli se konala pauza na pití a focení a trochu jsem si odpočinula. Po hromadném focení jsme pokračovali v cestě, zase jsem lítala lesem, ale už jsem neprchala, přece jen už jsem měla pár kiláků naběháno, tak jsem krotila své lovecké vášně. Hledali jsme nějakou Ameriku, nebo co, ale nějak jsme ji furt nemohli najít...to je tím, že trasu určovaly paničky, kdyby to nechali na nás pejscích, určitě bychom našli, co bychom chtěli:-))
Když už jsme za kopcem spatřili věže Karlštejna, rozhodla se Lenka, panička a ještě skupinka Hříbků, že se budem odpojovat a namíříme si to směr Sv. Ján. I tak nás pejsků v odtržené skupince zůstalo 6. Šli jsme směrem k řece, došli jsme do Srbska a pak pokračovali podél řeky. To bylo pro mě veliké lákadlo. Plavu fakt ráda a když mám ještě ve vodě nějakou motivaci, třeba ve formě plovoucí kachny, není co řešit, vrhám se do vody. Tentokrát jsem ale svůj zvyk nedodržela, protože panička mi všechny mé pokusy o koupání zatrhla hned v zárodku. Šli jsme ještě nějakou chvíli a musím říct, že už i mě pomalinku začínaly bolet tlapičky, ale to už jsme se blížili k autům. Byla jsem celkem vděčná, když jsem se mohla natáhnout na zadní zedačce a trochu si oddechnout. Ale výlet to byl fakt super, i nejstarší z nás pejsků Astor to všechno zvládl, za což má můj obdiv. My jsme odvezli domů polospícího Balůa a jeho utahanou paničku a jeli směr pelíšek. Obě jsme večer i s paničkou padli do pelechů a spinkali až do rána. Musím ještě říct, že už se fakt těším a doufám, že podobnou akci zase brzy zopakujeme...
Tady na fotce jsem já s kamarádem Balůem a jeho paničkou Lenkou.
P.S.: Tady je odkaz na fotky: http://lentilka09.rajce.idnes.cz/VITANI_JARA_8.3.08/
Komentáře
Přehled komentářů
Tak jsem se moc pobavila při vyprávění z výletu. Budu muset brzo zase něco vymyslet, aby si tu rubriku "co plánujeme?" neměla prázdnou :-D
skvělý článeček
(Monča a Arwen, 11. 3. 2008 19:53)