Psí výlet opět kolem Krušné hory u Hudlic
Dne 28.10.2009 byl státní svátek a díky tomu měla panička volno nečekaně uprostřed pracovního týdne. Byl to den jako stvořený pro nějakou psí akci. Ráno jsme vstávali i přes to, že bylo volno dost brzy, což vypadalo z mého pohledu velmi nadějně. Navíc u nás doma spal i Míry brácha Jirka s mojí psí kamarádkou Saly. Když panička začala připravovat vodítko, kšíry, piškoty a vodu na cestu, bylo mi jasné, že se někam pojede. Opravdu jsem se těšila, takže jsem ráno chvíli dováděla se Saly, ale pak už šetřila síly, protože vím, že psí prochajdy někdy bývají celkem náročné. V půl deváté jsme se všichni naskládali do auta a vyrazili. Já s Jirkou a Saly jsme seděli vzadu. Po cestě jsme ještě nabrali Gabču – Míry sestru a zároveň Jirky dvojče. Teď už začalo být v tom autě poněkud těsno, ale naštěstí jsme všichni skladní, takže jsme se vešli. Do Hudlic respektive k hřišti za Hudlice, kde byl sraz s hafanama jsme dojeli přesně na čas v 10:30. Když jsem viděla známé psí tváře, hnala jsem se ven s auta a rychle se všemi přivítat. Saly, která byla na takové hromadné psí akci poprvé se pomalu rozkoukávala a samozřejmě nechtěla v seznamování zůstat pozadu.
Pro začátek jsme my pejsci byli převážně na vodítkách, aby páníčkové zkrotili to naše bujaré veselí z opětovného setkání s kamarády. Naštěstí jsme už za chvilku byli skoro všichni vypuštěni, abychom se mohli pořádně proběhnout a vyblbnout. Jen Saly a nejmenší a nejmladší účastnice Linda zůstávaly na vodítkách. Ale i to se časem změnilo. Já jsem předvedla hodně z toho, co dokážu – dvakrát jsem zachytila tak zajímavou stopu, že jsem utekla, ale zas jsem se radši rychle vrátila a jednou jsem se na louce vyválela v nějaké voňavé ňamce…k mému velkému zklamání to na mě ovšem nezanechalo výraznější pozůstatky. Jeden úprk se obešel bohužel bez mojí účasti – ve křoví kousek od nás zvedlo pár šikovných pejsků srnku a samozřejmě si nemohli nechat ujít ji pořádně neprohnat, zvlášť, když byla tak blízko…já byla v té chvíli na vodítku, takže jsem tomu úprku mohla jen přihlížet a to se mi teda vůbec nelíbilo…ale stejně všichni psi se za chvilku vrátili a bez úlovku, takže jsem zas o tolik nepřišla. Na louce po cestě se konalo tradiční hromadné focení všech účastníků – tj. 12ti lidí a 13ti psů, i když člověčí zastoupení na fotce je sníženo vzhledem k tomu, že někteří prostě musí stát za těmi foťáky, abychom měli na každý výlet i obrazové vzpomínky.
Když jsme obešli celou Krušnou horu a vrátili jsme se k autům, tak jsme se všichni rozloučili a naskákali do aut a jeli domů – někteří odpočívat, někteří měli ještě jiný program…
Naše výprava si totiž řekla, že když už jsme v berounském kraji, tak že by byla škoda jet hned zpátky domů a ještě jsme se vypravili na výlet na Karlštejn. Cesta byla klikatá, ale zvládli jsme to. Na Karlštejně jsme nechali auto u nádraží a opět se vydali na pochod – tentokrát výšlap do celkem slušného kopce. Panička už ke konci projevovala značné znechucení a únavu, ale jinak bylo kolem Karlštejna nádherně – podzim zbarvil okolní kopce do ohnivě oranžové barvy a pohled to byl fakt nádherný. Nahoře na Karlštejně jsme chvilku odpočívali a pak se vydali zpět. Cesta dolů už byla v pohodě.
Vrátili jsme se zpátky k autu a teď už opravdu značně unavení jsme se vydali na cestu zpět na „naše“ Tachovsko. Po cestě jsme se se Saly poskládaly na sebe a spinkaly – únava nás opravdu zmohla. Saly ležela na mě, ale mě to v tu chvíli bylo tak nějak i jedno. Domů jsme dorazili dost pozdě, takže jsme se akorát nebaštili, vyvenčili a padli do pelechů…a spalo se nám opravdu krásně. Výlet byl opravdu povedený, všem účastníkům naší výpravy se líbil a těšíme se, až se Vámi všemi našimi kamarády zase setkáme!!!
Fota z prochajdy si můžete prohlédnout na: