Háráme
2. 12. 2008
Tak a už je to tu zase, jak kdyby to panička přivolala tím, že před pár dny tu psala, že na Mikulášskou půjdeme pouze, když nezačnu hárat...no a je to tu. Opět jsem si dala načas, takže oproti loňsku, kdy mé hárání proběhlo už koncem října, tentokrát barvím s téměř dvouměsíčním zpožděním. No ale nevadí, do Vánoc to stíhám, aby mi to nekazilo prožitek z vánočních radostí... Včerejškem pro mě začalo neradostné období, kdy mě všechno rozrušuje víc než normálně, jsem ukňouraná a melancholická, a zvláště pak, když někde vidím nějakého pěkného pejska, tak jsem k neudržení, ale je to holt příroda a ta je silnější než já. Přináší to ale nemalá negativa a to sice: za prvé - venku musím chodit na vodítku, prý abych se někde nespustila - zejména paničku trápí to, že můj a její vkus se poněkud liší, mě se líbí témeř každý oříšek, kterého potkám a na paničku z toho jdou mdloby a za druhé, když už jsem doma, tak musím nosit kalhotky neboli pracovně poprdy, abych za sebou nenechávala krvavé flíčky. To mě vyloženě štve, i tak mi není dobře a nejradši bych se jen válela v posteli a ještě musím na sobě nosit cosi, co mi nesluší a navíc mi to překáží, když sama provádím osobní hygienu. Panička v tomto období spatřuje velikou výhodu v tom, že když jsem byla malinká, tak mi kdosi useknul ocásek, protože mi ty spodky dobře padnou...
No já moc tohle její nadšení nesdílím, ale aspoň takto obrazově se s Vámi o své starosti podělím...
No já moc tohle její nadšení nesdílím, ale aspoň takto obrazově se s Vámi o své starosti podělím...
Tak tady vidíte, jak teď trávím většinu času...
Tak se mějte krásně a držte mi palečky, ať už to mám brzy za sebou :-)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář