Jak Sáru ulovila myš
28. 9. 2008
Teda musím říct, že panička poslední dobou naše stránky trochu zanedbává. Sice říká, že se sama stydí, ale já jí to moc nevěřím... Ale minulý víkend se mi povedlo něco, co stojí opět za zapsání. Byli jsme s paničkou tradičně na chatě, kde tak moc ráda trávím čas a odpoledne jsme šli na procházku do lesa. Já už za ta léta, co tam už pobývám, znám nazpaměť většinu našich vycházkových tras, takže často samou radosí běžím kus napřed s nadějí, že to třeba paničku donutí k rychlejšímu tempu. Nejraději chodím k rybníčku. To jdeme totiž vždycky kousek lesem a pak zahneme na velikou louku, přes kterou dojdeme k malému krásnému rybníčku, kam se v létě chodím i koupat. Ale když teď už léto odešlo a na koupání už to moc není, tak mám nejradši úsek po louce. Zatímco dříve mě nejvíc bavilo lovit veverky, zajíce a srnky, tak po té, co jsem si několikrát vyzkoušela, že tato zvířata stejně nikdy nechytím, jsem se přeorientovala na novou činnost, která se okamžitě stala mou velikou vášní a to sice lov myší. A právě proto ráda chodím po loukách, protože tam se myši loví nejlépe. Chvilku pobíhám vysokou trávou a vždycky něco nakonec spařím. V tu chvíli zabořím čumák do země a když se přesvědčím, že myška je skutečně nablízku, začnu zuřivě hrabat. V tento moment skutečně nevidím, neslyším. Hloupé je, že panička z toho moc nadšená není a když už hrabu moc dlouho, tak na mě volá a já musím popoběhnout alespoň o kousek dál.
Jednou jsme takhle zase s paničkou šli u rybníku a já najednou spatřila po cestičce běžet myš. Vystartovala jsem, skočila po ní a povedlo se...moje první myš byla ulovena. Paničku jsem tím vyloženě šokovala, ale i přes to, že na mě jistě byla velmi pyšná, tvářila se poněkud znechuceně a nechtěla mi dovolit můj úžasný úlovek sežrat. No každopádně tento můj úspěch mě jen podpořil v další snaze ulovit další myši, takže teď to se mnou má panička na loukách opravdu těžké, ale vždyť to znáte, je to prostě silnější než já...
Jednou jsme takhle zase s paničkou šli u rybníku a já najednou spatřila po cestičce běžet myš. Vystartovala jsem, skočila po ní a povedlo se...moje první myš byla ulovena. Paničku jsem tím vyloženě šokovala, ale i přes to, že na mě jistě byla velmi pyšná, tvářila se poněkud znechuceně a nechtěla mi dovolit můj úžasný úlovek sežrat. No každopádně tento můj úspěch mě jen podpořil v další snaze ulovit další myši, takže teď to se mnou má panička na loukách opravdu těžké, ale vždyť to znáte, je to prostě silnější než já...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář