Veliké změny
25. 6. 2009
V posledních dnech nastaly v mém psím životě poměrně veliké změny. Panička se po dlouhém rozhodování rozhodla, že se budeme stěhovat. Před měsícem totiž úspěšně dokončila vysokou školu a tak jí začíná úplně nová etapa života a asi si řekla, že když už změna, tak pořádná. Našla si novou práci - bude z ní odborný pracovník pro zemědělskou administrativu a stěhujeme se k Mírovi do Bezdružic. Pro upřesnění Míra je paničky drahá polovička (už s námi byl i na jednom psím výletě) a Bezdružice jsou asi 40 km za Plzní směr Tachov. Panička tam už nějakou dobu jezdí, ale já jsem vždycky zůstávala doma s rodičema.
Poprvé jsem to tam měla možnost prozkoumat tento týden. O víkendu jsme byli všichni na chaloupce. Ale v neděli jsme jen s paničkou a Mírou odjeli dřív do Prahy a to už jsem si začala říkat, že se něco asi bude dít. A také že jo, přijeli jsme do Prahy a panička začala balit do veliké tašky všechny možné věci - hl. oblečení, ale i můj pelech, papání, mističky... Pak jsme to všechno se značným úsilím nacpali do našeho malého autíka a mohlo se vyrazit. Po necelých dvou hodinách cesty jsme dorazili na místo. Ale už po cestě mi bylo jasné, že v tomhle kraji se mi určitě bude líbit. Z okna auta jsem nadšeně pozorovala stáda krav na pastvách, hluboké lesy a nekonečné louky. Byla jsem z toho všeho natolik rozrušená, že jsem si musela v autě vylézt na zadní okno, abych měla lepší rozhled.
Po příjezdu jsem hned začala prozkoumávat okolí, všechno jsem musela pořádně očuchat, hned jsem skoro utekla prohnat místní kočku a pak jsme se šli zabydlovat. Panička mi vybalila mističky, dala mi čerstvou vodu a piškoty na přivítanou (ty v misce dlouho nezůstaly). Pelíšek mi panička dala k její posteli, abych si v novém prostředí lépe zvykla. Navíc mi bylo vyhrazeno i jedno křeslo v obyváku, takže na nedostatek pohodlí si rozhodně nemůžu stěžovat. I přes to jsem v novém domově ještě pořád celkem nesvá. Stýská se mi po paniččiných rodičích a ježdění na chatu.
Panička s Mírou se ale snaží, abych neměla moc času na stýskání. Pořád se něco děje. Hned druhý den po příjezdu jsme jeli k babi od Míry. Tady jsem se seznamovala se svou novou psí kamarádkou - fenkou německého ovčáka Irmou. Naše sezanmování probíhalo pomalu a Irma nejdřív pro jistotu měla košík - přece jen je o dost větší a není moc zvyklá na jiné psy, ale naštěstí se rozhodla, že mě nebude chtít sežrat a po chvíli už jsme byly obě navolno i bez košíku a při troše opatrnosti to vypadá, že si na sebe nakonec zvyknem a bude to v pohodě. Babi je na mě hrozně hodná, vždycky má pro mě hned připravený piškot a dala mi starou deku na pohovku, kde trávím většinu času.
Každý den teď neustále poznávám nové lidské i zvířecí kamarády, nová místa a sbírám nové zážitky. Panička jen doufá, že si na nový domov a život zvyknu a všechno bude v pořádku. Největší obavy má z toho, co budu dělat, když budu muset v novém domově zůstat sama. Dokonce si prý domluvila, že si mě bude občas vzít s sebou do práce, takže mě toho ještě hodně nového čeká...
Na světě již jsou i první fota z nového domova - kouknout se na:
Poprvé jsem to tam měla možnost prozkoumat tento týden. O víkendu jsme byli všichni na chaloupce. Ale v neděli jsme jen s paničkou a Mírou odjeli dřív do Prahy a to už jsem si začala říkat, že se něco asi bude dít. A také že jo, přijeli jsme do Prahy a panička začala balit do veliké tašky všechny možné věci - hl. oblečení, ale i můj pelech, papání, mističky... Pak jsme to všechno se značným úsilím nacpali do našeho malého autíka a mohlo se vyrazit. Po necelých dvou hodinách cesty jsme dorazili na místo. Ale už po cestě mi bylo jasné, že v tomhle kraji se mi určitě bude líbit. Z okna auta jsem nadšeně pozorovala stáda krav na pastvách, hluboké lesy a nekonečné louky. Byla jsem z toho všeho natolik rozrušená, že jsem si musela v autě vylézt na zadní okno, abych měla lepší rozhled.
Po příjezdu jsem hned začala prozkoumávat okolí, všechno jsem musela pořádně očuchat, hned jsem skoro utekla prohnat místní kočku a pak jsme se šli zabydlovat. Panička mi vybalila mističky, dala mi čerstvou vodu a piškoty na přivítanou (ty v misce dlouho nezůstaly). Pelíšek mi panička dala k její posteli, abych si v novém prostředí lépe zvykla. Navíc mi bylo vyhrazeno i jedno křeslo v obyváku, takže na nedostatek pohodlí si rozhodně nemůžu stěžovat. I přes to jsem v novém domově ještě pořád celkem nesvá. Stýská se mi po paniččiných rodičích a ježdění na chatu.
Panička s Mírou se ale snaží, abych neměla moc času na stýskání. Pořád se něco děje. Hned druhý den po příjezdu jsme jeli k babi od Míry. Tady jsem se seznamovala se svou novou psí kamarádkou - fenkou německého ovčáka Irmou. Naše sezanmování probíhalo pomalu a Irma nejdřív pro jistotu měla košík - přece jen je o dost větší a není moc zvyklá na jiné psy, ale naštěstí se rozhodla, že mě nebude chtít sežrat a po chvíli už jsme byly obě navolno i bez košíku a při troše opatrnosti to vypadá, že si na sebe nakonec zvyknem a bude to v pohodě. Babi je na mě hrozně hodná, vždycky má pro mě hned připravený piškot a dala mi starou deku na pohovku, kde trávím většinu času.
Každý den teď neustále poznávám nové lidské i zvířecí kamarády, nová místa a sbírám nové zážitky. Panička jen doufá, že si na nový domov a život zvyknu a všechno bude v pořádku. Největší obavy má z toho, co budu dělat, když budu muset v novém domově zůstat sama. Dokonce si prý domluvila, že si mě bude občas vzít s sebou do práce, takže mě toho ještě hodně nového čeká...
Na světě již jsou i první fota z nového domova - kouknout se na:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář